Kdo vlastně jsem

Tak prej chcete vědět, s kým máte tu čest :-D. Sfouknu to tedy jedním článkem do sekce ze života a jestli vás nějaké téma zaujme víc, určitě dejte vědět a třeba se o něm někdy rozepíšeme.

 

Takový to klišé na začátek, že jsem odmala měla nějakýho psa a tak jsem se dostala ke psům asi přeskočíme 😀 I když, na to koukání za zadního okýnka když odjíždíme po víkendu z chaty a Punťa od sousedů za náma běží až k první zatáčce fakt nezapomenu ?.

Asi když mi bylo devět, pořídili jsme si vořešici Karličku. Na žádný cvičák jsem s ní nechodila, až když byla starší, začala jsem mít chuť se psem něco dělat a pamatuju si, že jsem se i stavila na nějakém cvičáku zjišťovat, jestli se dá s v té době už starším psem dělat agility nebo něco podobného.

 

No nakonec k tomu nedošlo, ale během střední školy jsem začala jako brigádu venčit psy. Tenkrát ještě neexistovali žádný školky pro psy, venčící stránky apod, takže to všechno bylo na dobré slovo. Starala jsem se několik týdnů o bígla, irish soft coated wheaten teriéra jsem hlídala poměrně pravidelně několik let a takhle se u nás doma vystřídalo díky dobré vůli mojí mámy spoustu psů. Přibližně ve druháku jsem začala pravidelně venčit tři pejsky v Karlíně a tak jsem se poprvé dostala k plemenu Nova Scotia Duck tolling retriever. Kromě toho měla paní ještě Chesapeaka a Greyhounda zachráněného z Irska.

Potom přišla volba vysoké školy a já jsem věděla, že prostě nechci studovat jen kvůli diplomu něco, co mě vůbec nebude zajímat a bavit. Narazila jsem na ČZU a hned jsem věděla, že jestli na nějakou vejšku, tak jedině tam.

Nakonec jsem si našla obor Speciální chovy a léto před nástupem na vysokou jsem začala mít akutní potřebu pořídit si nějakého psa, se kterým se budu moct věnovat různým sportům a mým snem bylo dělat canisterapii.

Volba padla na tollera, protože to plemeno už jsem z venčení znala, bylo menší než zlaťák, akčnější a zároveň přátelské.

O výběru konkrétního psa by se zase dalo mluvit dlouho, řekněme, že dneska už vím, že v mém případě to byla trochu kách akce, nicméně naštěstí jsem si pořídila psa s PP a vyhnula se tak aspoň některým trablům, které se můžou s pořizováním psa bez PP vyskytnout.

Nadšeně jsem začala chodit na cvičák, začlenila se do komunity majitelů tollerů, což jsou fakt skvělí lidi a napadlo mě začít dělat lovecký výcvik. O způsobech výcviku to bude asi na samostatný článek, nicméně nakonec jsme zakotvily u Radechy a metodiky pozitivního posilování, shapingu, prostě výcviku po dobrém ?.

Během vysoké jsem měla spoustu příležitostí vidět v praxi co tak obnáší práce se zvířaty, na veterině, v zoo a podobně. Absolvovala jsem s Wicky canisterapeutické zkoušky a začala se věnovat canisterapii v rámci dobrovolnického centra Lékořice ve Vinohradské nemocnici, což byla jedna z nejlepších zkušeností a dodnes jsem vděčná, že jsem mohla být a částečně doteď jsem v partě tak úžasných lidí, jako jsou dobrovolníci z Lékořice.

Když jsem díky prokrastinaci prodlužovala školu o další roky, začala jsem se zaměřovat na brigády, které se budou týkat psů. Díky tomu jsem se dostala i do malého obchůdku s masem pro psy a doplňky pro barf, kde jsem byla poměrně dlouho.

Pak přišla nabídka jít do většího obchodu a velkoobchodu pro pejsky a trochu se posunout dál. Tu jsem přijala a jsem tam do dnes. Podařilo se mi dokončit školu a kvůli nemoci Wikinky jsem bohužel musela skončit s canisterapií a většinou náročnějších psích aktivit. Po nějakém čase mi to ale začalo chybět, hlavně proto, že v práci jsem dnes a denně v kontaktu s nadšenými pejskaři, a tak trochu jsem jim to záviděla. Tak jsem si řekla, že i na obyčejných procházkách mě napadají témata, o kterých by se dalo na psím blogu povídat a baví mě focení, takže bych se možná mohla pustit do blogu o psech, kde bych psala články ze života se psem, tipy na místa, kam chodíme rádi venčit nebo popíjet kafe, recenze na věci, které ráda používám a knížky o psech, které čtu.

Do mojí psí party aktuálně patří Wikinka (toller, 8 let), Adina (voříšek, 7 let) a Dáda (hovawart, 9 let).

Doufám, že se vám tu bude líbit, dozvíte se třeba něco zajímavého, objevíte nová místa a hlavně dostanete chuť se svým pejskem něco podnikat, ať už máte psího sportovce jen parťáka na výlety i lenošení.

Terka