Podcast – 5 největší pejskařských zlozvyků

I když jsem sama pejskař, některé věci mě od ostatních členů naší ulítlé komunity psích milovníků fakt rozčilují. A občas si řikám, jsem jenom já divná, nebo to má někdo stejně?

Tak hezký poslech a dejte vědět, jak to vidíte vy, jestli jsem cíťa, nebo byste naopak některé další body ještě doplnili. Jestli vás bavíc spíš čtení, můžete rolovat dolů v tomhle článku 🙂

 

 

1) Uklízení bobků

Znáte to, není nic horšího, než když jdete uklidit bobek po svém psovi a u toho šlápnete do třech dalších „cizích“. Tenhle point mě navíc pekelně štve kvůli tomu, že mám pocit, že je to jedna z hlavních věcí, proč občas nepejskařům ležíme tolik v žaludku, a ani se tomu vlastně nemůžeme divit.

 

2) „Nebojte, on si jen chce hrát, náš se nepere!“

Ať už je na druhé straně někdo, kdo má pejska nemocného a kvůli tomu si kontakt s jiným psem nepřeje, nebo trhače, před kterým chce toho vašeho uchránit. Vždycky byste měli svého psa k druhému pouštět až po domluvě. Někdy se možná zdá, že je na druhé straně prudič, který chce být zajímavý, na druhou stranu ve většině případů jde opravdu o to, že je majitel schopný objektivně zhodnotit, zda je nebo není dobré, aby se jeho pes s tím druhým kamarádil.

 

3) Rozdávání pamlsků

Ty naše domácí játrovky jsou tak geniální, že o ně nesmíme ochudit ani pejska, co k nám náhodou přiběhl. Jako u bodu dva, nikdy prostě nevíte, jestli cizí pes, kterého krmíte, nemá nějaký zdravotní problém, dietu, alergii nebo si prostě jen jeho majitel nepřeje, aby se učil loudit. Pravidlo nikdy nekrmit bez domluvy cizího psa je nejen o bezpečnosti, ale taky mezilidské slušnosti a respektu.

 

4) Skákání po lidech

Já psy miluju, o tom není sporu. I tak jsou ale chvíle, kdy jsem třeba na cestě do divadla nebo na pohovor, a poslední, o co v tu chvíli stojím je, aby na mě skočil nějaký nadšený psí vítač. Proto se snažím trénovat přivolání a vždycky mít svoje psy pod dozorem tak, aby nikomu nic takového neprovedli. Jednou se mi dokonce stalo, že Wikča jako štěně ukradla paní z tašky rohlík a sežrala ho. Jasně, pokud nejste úplnej bručoun a máte taky psa, víte že se to občas může stát a společně se tomu třeba zasmějete. Ale tenhle trapas už pokud možno nechci zažít.

 

5) „No podívej, jaký je to roztomilý štěňátko, dej mu pusinku na čumáček“

A teď si nedělám srandu! Tohle jsem opravdu jednou slyšela od úplně cizí paní s holčičkou, když jsem s Wikčou čekala na tramvaj v centru. Byla jsem tak v šoku, že jsem se nezmohla na slovo. Ale opět, často jsou média plná strašlivých historek o psech, kteří někoho napadli, pokousali dítě,… Je ale třeba si uvědomit, že v drtivé většině případů je na vině člověk a tohle byl pro mě názorný důkaz. Myslím, že by se děti neměli učit dávat pusinku na čumáček úplně cizímu psovi, ještě ke všemu bez dovolení, ať už je seberoztomilejší.

 

A co vy? Jaké myslíte, že jsou nejhorší zlozvyky pejskařů? Napište mi do komentáře 🙂

 

24 Replies to “Podcast – 5 největší pejskařských zlozvyků

  1. vůbec nejste divná, přesně tohle bych napsala i já….a stejně tak jako Vás mě vše výše napsané dovede rozčílit. Je jedna věc, která mě zcela vytočí a sice – už dvakrát jsem narazila na dvě seniorky s volně pobíhajícími pejsky, z toho jedna fena. Moje Pepi jezevčice nechce některé psy k sobě, sama si nějak určuje s kým chce být a ským ne. Nesouhlas dává najevo kňučením a někdy i vyštěkne a jde pryč. Říkám paní, ať si zavolá psa, ona jako že nic neudělá. Pepi nemusí každou fenu, tu její vůbec a tak vyštěkla a já říkám paní, že moje si nechce hrát a ona – no to jsou ti jezevčíci….v ten moment babu zachránil jen můj pud sebezáchovy, fakt mě slušně řečeno naštvala. Díky za přečtení Hanka

    1. Se vším co jste napsala souhlasím.Ty bobky mě rozčilují nejvíc.Mám doma vítačku Stafordku.Lidi který už zná obchází a vlní se.Ja je upozorňuji ať si ji nevšímají.Ale problém jsou lidi které vidí poprvé má snahu skajat až na hlavu.Samo sebou ji držím Je jak v ámoku.A když požádam toho dotyčného ať si ji nevšímá řekne mě to nevadí.Ale mě to vadí.No

  2. Naprosto souhlasím, ve všech bodech. Za mě úplně nejvíc nesnáším to “přáteleni” se psů. Mám dva, jeden bez problémů druhý nesnese žádného psa krom “bráchy” ? proto je venku vždy s košem a když nejsem v lese nebo na louce je stále na vodítku. A hláška nechte je ať si udělají pořádek sami mi jde šílené na nervy. Když byl ten můj nervak malej cca 3 měsíce .. pokousala ho fena která podle majitele mu jen dávala na jevo kdo je pán. Kdybych ho nechala vyřizovat si účty, nebylo by to pro druhou stranu dobré. Proto nesnáším když za námi takhle někdo chodí úmyslně aby to zkusil!

    1. O tomhle psala Betty MacDonaldová: “Trigerova velitelka i já jsme své pejsánky rvaly od sebe toho léta už alespoň šestaosmdesátkrát, a proto jsme se chladnokrevně rozhodly, že nadešel čas konečného boje, “aby si to odreagovali”, a zapálily jsme si další cigarety od právě dokouřených.
      Téměř hodinu jsme se snažily povídat si o hudbě, kouření, sbírání mušlí a trhání řeřich, zatímco naši psi sebou cloumali a vrčeli a, nadávali si tam na tom pěkném písečku u modré, modré vody. Bylo to zrovna tak nepohodlné, jako kdyby člověk chtěl hrát bridž a ve stejné místnosti se současně jeho teta dusila rybí kostí.
      Konečně rvačka ustala, tak jako začala, náhle, zničehožnic, jako kdyžž utne. Z místa, odkud se ozývaly strašlivé, kostí zmrazující zvuky psí rvačky, bylo teď slyšet jenom mlaskání přílivu a jediného psa. Podívaly jsme se znovu. Skutečně jediného psa. Tudor, až po břicho ve slané vodě, se tvářil podezřele vítězoslavně. Triger zmizel. Jeho velitelka a já jsme odhodily cigarety a letěly jsme dolů k vodě. Tudor stál na Trigerovi a držel ho pod vodou. Já jsem zařvala na Tudora, ona se přebrodila k Trigerovi a osvobodila ho a obě jsme s ním zavedly umělé dýchání, v němž nám poněkud překážely Tudorovy rytířské pokusy zabít ho, dokud byl ještě napůl v bezvědomí. Triger se vrátil z údolí stínů velmi rychle, po pravdě řečeno s vyceněnými zuby, a pustili se s Tudorem do dalšího boje, kterému jsem učinila přítrž bambusovou holí.

  3. Babička měla německého ovčáka. Byl to miláček, ale přeci jen z takového plemene má jít respekt. Vyprávěla mi, jak jednou někam šli. Zrovna měl kovový košík, a naproti šla paní s dítětem. Dítě bylo tak nadšené, že si psa chtělo pohladit. Což by normálně nevadilo, kdyby mu jeho dospělí doprovod neřekl : Ano můžeš, nic ti neudělá ma košík….
    Tohle prostě nepochopíte…

    1. No to je šílený. Prave, ze tím kosikem ublíží tak jako tak. Bolí to snim. A nechapu lidi co straší děti tím, ze je ten pes kousne

  4. Plně souhlasím se Všemi body. Hlavně bod číslo 1 Člověk uklízí po svém psovi pokaždé, ale aby se dostal k jeho bobku, musí kličkovat jak při svalomu.

  5. To by mně zajímalo kdo po pejscich neuklízí když tady všichni píšeme jak jsme vzorní a přitom je všude bobků jak nas ráno stejně ve městě i na vsi

  6. No není to úplně lehké naučit rozlitané stěně, aby na člověka nevyskocilo, když se k němu predkloni a debilnim hlasem dělají ťuťu. Tyto lidi upozorním, ze budou spinavi a seru na ně. Kdyby si nevsimali psa, pes si nevšimne jich. Jinak ve všem souhlas..

  7. :DDDDD já asi umřu :D:D tak tohle nemá chybu! 😀 My máme na sídlišti babku, která vyjde z baráku, pustí svého vyžraného pražského krysaříka, i když se tady musí chodit na vodítku. A babka jde. Pes Bůh ví kde. A vždycky když procházíme, si sedne doprostřed chodníku a začne na Bowieho vrčet. To už mám co dělat, abych babce něco neřekla, ale ta už je dávno v tahu…..
    Ke krmí.. náš pes je alergik na lepek a furt FURT mu někdo cpe piškoty. A nejlíp venku. Těžko vysvětlit, že mám pamlsky v pamlskovníku a dostane jej venku jen když trénujeme…
    A když kolem mě v létě procházel nějaký dědek, ani se na mě nepodíval, čučel do země a zabručel na mě:” Doufám, že si ty hovna po tom Vašem čoklovi uklízíte, aby toho pak děcka nešlapali.” Tak to jsem byla rudá vzteky. Já, která vždy uklízím, ještě bio rozložitelnými sáčky dostanu takto zdrbáno. Ale jeho děti, které z jediného kousku lesa ve městě udělali skládku…. ty budeme bránit, aby náhodou neměli bobek na botě…
    :D:D:D snad jsem Tě neunudila :D:D

    1. Hm,to máte těžké s těmi lidmi.Mám štěstí,že jsem z malé vesnice ,zmáme se a je to tu fajn .Kdyby mě bez zeptání někdo krmil mého pesana,no nevím jak bych to rozchodila.Asi rázně.Myslím si,že každý pejskař má jen on sám rozhodovat,kdy a co mazel zbaští.Mějte se pěkně,přeju potkávat jen informované občany.Zdenča

  8. Amen. Do poslední tečky. Zvěrstev ostatních ,,pejskařů” člověk denně potkává stovky. Perlička ke zmínění, snad s žádostí o zveřejnění v rámci osvětové činnosti. Geniální, když máte tři psy, dva máte odložené záměrně cca tři metry od polní cesty v poli (logicky aby byli fakt mimo), zatímco cvičíme třetího cca deset metrů dál. Vidíte přicházející venčičku se psem na krátkém vodítku, a tak jste klidná, nebezpečí nehrozí… A tu slyšíte zoufalý jekot jednoho z odložených psů (malinké bázlivé feny, kterou kdysi jiný pes napadl) a tu venčitelku se svým psem zalezlou v poli u nich. Při slušné žádosti, zda by paní mohla od těch psů odejít, že není adekvátní chodit ke psům v odložení, už vůbec ne v odložení záměrně daleko od cesty a se žlutými postroji, byla madam velmi sprostá. No řeknu vám, v tu chvíli jsem fakt měla co dělat, abych se udržela.

  9. Plně souhlasím, přesně tyhle veči mě taky vytáčejí   A k bodu 2/ – ano, náš se taky neprere, je velmi tolerantní (boxík), ale i tak opravdu nesnáším, když se k nám řítí pes, kterého vůbec neznám a páníček jen z dálky řve “nebojte, on je hodnej”. Extra, když venčím s dcerkou (2,5 roku). Člověk nikdy neví, jak psi zareagují. Taky mívám psa na volno, ale když vidím někde jiného psíka, hned si ho volám. Naposledy mě dojal pán s rotvajlerem… Měl ho na volno, já si našeho chytla na voďák. Když se pes už nepříjemně přibližoval za začal se ježit, radějií jsem si dcerku postavila za sebe. Říkám pánovi, jestli by si ho mohl zavolat. Ten odvětil jen klasiku “nic nedělá” a psa si nevšímal. Když jsem řekla, že tu mám malé dítě, hodil znechucený ksicht teprve pak si psa zavolal. Vrrr, to jsem byla vytočená 😀

  10. Já se přiznám, že mi jako pejskaři jde na nervy pejskařský plurál: “My právě háráme!” – “To není naše hovno, my ho neudělali,” – “Ošukal nás takový velký vlčák, a bojíme se, že budeme mít štěňátka.” Samozřejmě, že říkám: byli jsme na procházce, jdeme jíst… tam, kde to platí pro oba, ale toto je přes čáru zdravého rozumu i roztomilosti.

    1. Tak s tím plurálem nesouhlasím – v určitých případech se použít musí 😀 Já mám dva ridgebacky a je pro mě mnohem snažší použít plurál, když potřebuju nějaké babce vysvětlit, že MY si skutečně s tím tlustým psem hrát nebudeme. Ona se totiž, když si moji dva raraši začnou hrát s jiným psem (navíc když je to zakrslý prudič), stane taková věc, že MY začneme být jeden… jenom ve dvou provedeních a to už si pak hrajeme jenom MY a nebohý tlouštík netuší, jak se dostat ke své babče. Jinak smozřejmě neříkám, že háráme 😀 Prostě ona hará a on jí bude chránit, tak prosím zavolejte si toho vořecha jinak mu naložíme…

      1. No a co když vám takhle panička řekne ” my hárame ,tak aby nám někam nezaběhli” po deseti minutách hraní s mým psem … to je teprve chuťovka …

  11. Držte si to svoje bojové plemeno dál!
    Má barvu těch bojových plemen, tak je to bojové plemeno!
    To je jasnej staford, to já poznám!

    Tohle slíchám na adresu naší žíhaný fenku patrně křížence chrta

  12. Super článek!
    “Nejvíc pobavilo Wikča jako štěně ukradla paní z tašky rohlík a sežrala ho.” Připomnělo mi to (mého bulíka) Billdu, který takhle chodil krást zedníkům na naší stavbě svačiny – a nejednou jsem je přistihla, jak se s ním dělí o chleba se salámem… Ale souhlas, pes má být vychovaný, o tom žádná 🙂

  13. Dalo by se říct, že souhlasím, ještě nesnáším, když běhají psi na volno, kteří jsou očividně nevychovaní a ne jeden mi vběhl pod auto (nikomu se nic nestalo, podotýkám), když jsem jela kolem parku, nebo travnaté plochy ve městě, což je nebezpečné pro všechny…

    P. S. Nechci být “grammar nazzi”, ale těch chyb, co v tím článku je.. 🙈🙊

  14. Napsala bych úplně totéž. Především to běhání psů na volno k mým mě dokáže rozpálit do běla. Smutné je, že proti hlupákům není obrany a většinou jim celá ta situace přijde ještě komická. Čím víc se člověk rozčílí, tím víc mají pocit, že mají navrch. Snad jen do doby, než se jim něco stane.

  15. Souhlasím úplně se vším. Mám malého mrňouse, ale musí poslechnout na přivolání, u silnice sednout a čekat, neopravovat cizí lidi, horší je, že lidi se kolikrát s ní chtějí sami vybavovat ” je ta je roztomilá a jak si ten míček nese, dáš mě ho” samozřejmě, že nedá případně ještě zavrčí. Co se týče krmení cizích psů to je rozšířený nešvar hlavně u starších lidí. A další co nemám ráda je když v hromadném dopravním prostředku někdo posadí toho svýho mazla na sedadlo. Když ji nechci mít na zemi tak ji mám buď v tašce a když tu nemám tak na klíně. No a o sbírání hovínek toho bylo napsáno už hodně.

  16. Je to všechno o respektu. Já osobně pejska nemám, mám je ale ráda. Nedovolila bych si ale bez zeptání přijít k psovi jiného člověka a začít ho hladit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.