Deník mého psa

Určitě znáte takové ty vyplňovací deníčky miminka na všechny možné způsoby, Mementerra je česká značka, která dělá podobných deníčků hned několik tipů a jsou všechny moc hezké, nicméně pro nás pejskaře nic tak pěkného zatím nebylo! 🙂

Když jsem se na podzim dozvěděla, že Mementerra chystá nový deník a tentokrát nepůjde o dětičky ani páry, ale o psy, hned jsem si řekla, že ho určitě musím vyzkoušet. Přišel mi jako dárek a jelikož je fakt boží, prostě se s vámi musím podělit o své dojmy.

Trochu jsem se bála, jestli to nebude spíš zábava pro mladší, ale hned jak jsem ho otevřela, bylo mi jasné, že tenhle deník se bude líbit mnohem širšímu publiku. Určitě na vás hlášky tohohle tipu „útočí“ ze všech stran, ale je fakt, že čím víc vysedáváme na sociálních sítích a žijeme ty virtuální životy, tím míň prostoru je potom na to reálno. A jo, mám to tak taky. O to víc mě pak nadchnou věci, knížky a zážitky, při kterých si zas a znovu uvědomím, jak je důležité taky občas všechno vypnout, dělat nějakou oddychovou aktivitu, vybarvovat antistresové omalovánky nebo jinak tvořit. No a právě na to je Deník mého psa naprosto super.

Začněme asi tím, co budete k vyplňování potřebovat. Kromě krásných tužek, kterých mám doma tolik, že bych mohla jen psát do konce života se šikne taky nějaké lepidlo a hlavně – fotky! A tady už přichází ta zábavná část. Při hledání fotek jsem se vrátila do doby, kdy byla Wikča štěně a zas a znovu jsem si připomněla, jak moc důležitou roli tahle občas trochu potvůrka v mém životě má.  Kromě milionů fotek štěňátka s vyhrabaným květináčem na koberci, rozcákanou vodou po celém bytě a stovkách rozmazaných fotek s psími kamarády jsem našla první fotky s těmi, kteří dneska tvoří obrovsky důležitou součást mého života a dost možná se do něj dostali právě díky Wikče. A to mě prostě fakt dojímá!

Vrhneme se na vyplňování – první kapitoly jsou takové obecné vyplňovačky o konkrétním pejskovi, ale hodně mě zaujala část, kde jsou kolonky na „co by pes měl/a dělat“ , co nesmí dělat a jestli to dodržuje. No tady jsem se fakt nasmála, hned se mi samozřejmě vrátili na mysli ty stovky vyhrabaných košů a honiček kolem popelnic. Zajímavé je, že v tuhle chvíli mi to přišlo spíš děsně roztomilé. Přitom vždycky ve chvíli, kdy se to děje, si říkám, že jsem vzteky zestárla nejmíň o pět let.  Následuje kapitola o začátcích se psem, takže se prohrabete fotkami vašeho chlupáče, když byl ještě štěňátko, a to je prostě balzám na duši, ať už se vám to líbí, nebo ne.

Po kapitole o oblíbených věcech a aktivitách, která je mimochodem skvělá hlavně proto, že si ujasníte, co je vlastně pro vašeho pejska odměna a že odměna neznamená vždycky jen kus žvance, následuje část o trávení společného času a výletech. Wikinky nejoblíbenější kapitola je samozřejmě ta o žrádle, jak jinak. Dost se divím, že v tom deníku ještě nemáme stopy po slinách :D. No a moje nejoblíbenější kapitola jsou zas výzvy pro páníčky, kde najdete několik tipů na to, co můžete s pejskem podniknout a krom toho, že vás to trochu vyvede ze stereotypu, je to prostě děsně roztomilý. Kapitolu průšvihy máme skoro prázdnou. Dobře, kecám, k té mám tolik fotek, že se do deníku asi nevejdou a o zážitcích v hlavě nemluvě :D.

Suma sumárum, Deník mého psa mi přijde jako super dárek nejen pro mladší, ale i starší zapálené pejskaře a určitě jim udělá radost :). Navíc fakt fandím mladým českým firmám, které se rozhodnou pustit do něčeho nového. Teď, když sama plánuju konferenci rozumím dvojnásob tomu, že to není někdy úplně jednoduché.

 

Do komentáře mi napište, jakou oddychovou aktivitu máte nejraději, když pomineme venčení pejsků :).
A jestli ještě nesledujete Pejskárium na Instagramu nebo Facebooku, šup tam!
Za poskytnutí deníčku děkuji Mementeřře.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.