Podcast – chovatelská stanice

Jestli mám v něčem sociální sítě fakt ráda, tak je to fakt, že si můžete online najít spřízněnou duši, ze které se stane offline přátelství. Tentokrát se mi to zase potvrdilo, protože jsem měla možnost strávit několik dní kousek od Zlína v chovatelské stanici Targaryen Fire s Veronikou Čížek Markovou. Kromě nekonečného mazlení štěňátek a poznávání ostatních pejsků se našel čas i na podcast a ten si teď můžete pustit!

Musím říct, že mi opravdu spadla brada, s jakým citem a zápalem se Veru pejskům věnuje. Štěňata mají nepředstavitelnou péči a mám tak trochu podezření, že tahle holka má myslí snad úplně všechno!  Je velká škoda, že to většina z vás nevidí na vlastní oči a hlavně že lidé, kteří si nevědomky pořizují psa bez PP se tak často nechají uchlácholit tím známým “my na výstavy chodit nechceme” se většinou nedostanou k tomu, aby viděli, jak se to má dělat. Že chov psů s PP v pojetí v jakém ho dělá Verča není opravdu o nekonečném prskání štěňat a pouze základní péči, ale o velkém obětování, hodinách studování, neuvěřitelně náročném vybírání nových páníčků, velkých nákladech a taky obrovském srdci a zápalu.

 

 

Nechci si přihřívat vlastní polívčičku (vlastně jo, chci), ale říkám si, že opravdu místo neustálých dohadů a hrození se jak dokážou být někteří lidé zlí má smysl věnovat energii laskavé osvětě a ukazování těch dobrých příkladů. A tohle je jeden z nich.

Jestli chcete sledovat víc zajímavostí ze psího světa, přidejte se k nám na  Instagram!

 

2 Replies to “Podcast – chovatelská stanice

  1. Dobrý den, na Instagram nechodím, neumím s ním, ale váš clanek se mi moc líbil. A plně s ním souhlasím. Bohužel mám špatné zkušenosti. Vše by bylo na dlouhé vyprávění, takže to vezmu “zkratkou”. Pejska jsme měli, dcery mají taky a my se domluvili, že je nám bez vlastniho(Bertik odešel v 17 letech) smutno. Vybrala jsem ruskou barevnou bolonku. Našla inzerát, první návštěva celkem vpohodě. Druhá nečekaná průšvih, protože maskovaná množirna a ani nechci psát, jak to bylo dál. Snad jen že to přikrýval tamní veterinář. Proto jsme si našli na stránkách klubu bolonacku chs s tím, že tam to bude určitě vporadku. Průšvih číslo dvě. Malého psa s PP, který se zdravě vážně ani netvaril. Smrad, špína a nakonec nepříjemný zážitek i z paní chovatelky.o to větší, že je to oficiální chs uvedena v klubu ruských bolonek. Pejska si určitě pořídíme, ale až tyto osklivosti z nás vyprchaji a nejspíš raději z útulku. Pořád nám vrtá hlavou jak to že nechodí nějaké kontroly i na chs. Pejsci se nemusí trápit jen v množirnach… Děkuji za krásný příklad, že chs může dát štěňátkum I hezky start do života 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.