Puppy blues: Když se vysněné štěně změní v noční můru

Představovali jste si to jako nejkrásnější období, ale místo radosti cítíte úzkost, vyčerpání a možná i chuť štěně vrátit. Pokud si právě říkáte: „Co jsem to udělala za chybu?“, nejste v tom sami. Možná si totiž procházíte něčím, čemu se říká puppy blues.

 

Co je to puppy blues?

Pojem puppy blues označuje stav emocionálního vyčerpání a zmatenosti, který některé lidi zastihne pár dní po příchodu štěněte. Je to dočasná, ale intenzivní psychická zátěž. Přichází v momentě, kdy se váš dosavadní život vlastně tak trochu rozpadne a ten nový se točí jen kolem toho, jak ho sakra naučit venčit se venku, rozkousaných věcí, schovávání kabelů a nevyspání.

Proč se to děje?

Důležité je si připomenout, že to není vaše selhání ani nějaká chyba, je to reakce na obrovskou životní změnu. Mezi hlavní spouštěče často patří:

• Spánková deprivace: Bez spánku se těžko racionálně uvažuje a naopak snáz člověka přepadnou úzkosti.

• Ztráta svobody: Najednou nejste pánem svého času. Štěně vyžaduje obrovské množství vaší pozornosti a domů přináší spoustu změn.

• Nerealistická očekávání: Na Instagramu na vás útočí krásný idylická videa s roztomilými štěňátky, která se snadno učí, spinkají, mazlí se jemně se svými páníčky… realita ale může být totálně špinavý byt, nekočné kousání, škrábání, záchvaty aktivity.

• Pocit obrovské zodpovědnosti: Strachů, které se vás zmocní, může být spousta. Budu ho umět vychovat? Co když si nějak ublíží? Co když bude nemocné? Co když ho pokouše cizí pes? Co když razantně změní moje životní situace?

 

Jak poznat, že to prožíváte?

Typické jsou myšlenky na vrácení štěněte, pocity viny, zlost na psa i na sebe, nebo ztráta radosti z nového parťáka. Je důležité si připomenout: Tenhle stav je normální. Nejste porouchaní. Je to paralela k poporodnímu blues u maminek a váš nervový systém se prostě jen snaží adaptovat na nový režim.

Jak to přežít?

1. Přijměte své pocity: Přiznat si, že štěně teď nemilujete, je osvobozující. Stačí ho pro začátek „jen“ přežít.

2. Dbejte na režim: Aspoň nějaký řád pomůže psovi, ale hlavně vám. Budete vědět, kdy máte chvíli klidu.

3. Čas pro sebe: I 15 minut bez psa, v klidu v koupelně nebo krátká procházka bez vodítka v ruce vás vrací k sobě samým. Říct si pomoc, třeba o pohlídání není žádná slabost.

4. Hledejte podporu: Mluvte o tom s lidmi, kteří vás nebudou soudit.

 

Chcete jít víc do hloubky?

Psychika nás pejskařů je křehké téma, o kterém se málo mluví. Pokud máte pocit, že vás emoce kolem psa válcují, poslechněte si moji epizodu podcastu o psychice pejskařů. Probíráme v ní, jaké těžkosti nás mohou potkat a že říct si o pomoc (i tu odbornou) je znakem síly, ne slabosti.